Aktuality

Zaostřeno na poradenství

Daňové poradenství

Vybraná soudní judikatura 06/2014

Ing. Jiří Šindelář,

12. června 2014

V rámci vybrané soudní judikatury vám přiblížíme rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z oblasti daně z přidané hodnoty, konkrétně ve vazbě na uplatnění osvobození ve smyslu § 61 písm. e) zákona o DPH.

Pro lepší pochopení a názornost je nejprve stručně objasněno samotné zmíněné ustanovení zákona o DPH a dále jeho návaznost na aplikaci daně z přidané hodnoty.

§ 61 písm. e) zákona o DPH

Od daně jsou dále osvobozena tato plnění

e) poskytnutí kulturních služeb a dodání zboží s nimi úzce souvisejícího krajem, obcí, právnickou osobou zřízenou zákonem, právnickou osobou zřízenou Ministerstvem kultury nebo právnickou osobou, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání.

 

Důležité je rovněž si uvědomit, že tato plnění jsou tzv. beznároková, tj. v případě souvisejících vstupů není umožněno si daň z přidané hodnoty na vstupu nárokovat, případně je třeba ji příslušným způsobem krátit.

Vzhledem k tomu, že zákon o DPH v tomto případě nedává daňovému subjektu možnost si dobrovolně vybrat zdanění a tedy mít umožněn nárok na odpočet daně ze souvisejících plnění na vstupu, je třeba tato kulturní plnění vždy osvobodit.

V daném soudním sporu byla ze strany správce daně doměřena daň z přidané hodnoty ve výši 24 738 Kč (oproti nárokovanému nadměrnému odpočtu ve výši 1 073 164 Kč) subjektu Zoologická zahrada v Ústí nad Labem, příspěvková organizace a to z titulu, že jeho hlavní činností je právě zmíněné poskytování kulturních služeb ve smyslu § 61 písm. e) zákona o DPH.

Proti tomuto rozhodnutí následovala nejprve žaloba ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který ji zamítl, a poté následovala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Argumentace daňového subjektu vycházela z přesvědčení, že výklad pojmu kulturní služby má vycházet ze zákona č. 203/2006 Sb., o některých druzích podpory kultury a z přílohy 2 zákona o DPH, který obsahuje seznam služeb podléhajících snížené sazbě daně z přidané hodnoty. Stěžovatelka rovněž disponovala dalšími podklady (jednalo se o odborná stanoviska), jejímž obsahem byla tvrzení, že tato činnost pod kulturní činnost nespadá. Dále bylo také argumentováno, že hlavním cílem zoologické zahrady je mj. chov zvířat, záchrana ohrožených druhů zvířat apod., nikoliv však poskytování služeb veřejnosti.

K výše uvedenému Nejvyšší správní soud nejprve konstatoval, že osvobození některých činností od daně z přidané hodnoty ve veřejném zájmu pro členské státy Evropské unie vyplývá především z čl. 132 odst. 1 písm. n) směrnice 2006/112/ES, podle níž členské státy osvobodí od daně z přidané hodnoty plnění spočívající v poskytnutí určitých kulturních služeb a dodání zboží s nimi souvisejícího veřejnoprávními subjekty nebo jinými kulturními subjekty uznanými členským státem.

Dále byla ze strany soudu zmíněna skutečnost, že z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že osvobození od daně upravená v čl. 132 směrnice 2006/112/ES představují autonomní pojmy unijního práva, jejichž účelem je zamezit rozdílům v použití režimu daně z přidané hodnoty mezi jednotlivými státy.

Nejvyšší správní soud byl dále přesvědčen, že otázka, zda stěžovatelka poskytovala kulturní službu, představovala věc, ve které je aplikace unijního práva natolik jasná, že nevyvolává důvodné pochybnosti o tom, jak má být vyřešena.

Zoologická zahrada je podle Nejvyššího správního soudu trvalým zařízením, v němž jsou chováni a po dobu nejméně 7 dnů v kalendářním roce vystavováni pro veřejnost volně žijící živočichové, kdy podstatou zoologické zahrady je tedy chov volně žijících živočichů za účelem jejich vystavování veřejnosti s cílem podpořit výchovu a vzdělávání v oblasti ochrany přírody a stává se tedy zařízením kulturním.

Nejvyšší správní soud tak při interpretaci § 61 písm. e) zákona o dani z přidané hodnoty vyšel z poslání zoologických zahrad vyjádřeného zejména ve směrnici 1999/22/ES, o chovu volně žijících živočichů v zoologických zahradách, zohlednil návrh Šesté směrnice, podle něhož lze činnost zoologických zahrad označit za kulturní služby, a přihlédl i k Příloze III směrnice 2006/112/ES, z níž plyne, že zoologické zahrady jsou kulturními zařízeními.

Nejvyšší správní soud tedy uzavřel, že plnění poskytovaná právnickou osobou provozující zoologickou zahradu, která nebyla zřízena za účelem podnikání, v rámci její hlavní činnosti představují kulturní službu ve smyslu § 61 písm. e) zákona o dani z přidané hodnoty a jsou tedy osvobozena od daně z přidané hodnoty bez nároku na odpočet.


Ing. Jiří Šindelář

Více od autora

Naši klienti