Vybraná soudní judikatura 11/2013

Nejvyšší správní soud se ve svém rozhodnutí ze dne 18. září 2013, č.j. 9 Afs 40/2012 – 31 zabýval otázkou vystavení opravného daňového dokladu v případě, že bylo odstoupeno od smlouvy.

Jádrem sporu byla podaná kasační stížnost ze strany daňového subjektu, který se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích. Tento soud zamítl odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Českých Budějovicích za zdaňovací období srpen 2008.

Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že stěžovatel dodal stavební a montážní práce pro společnost CBPS, s.r.o., na stavbě objektu pro UMDASCH Shop – Concept, spol. s.r.o., a to na základě smlouvy o dílo. Z protokolu o předání díla dle krajského soudu vyplynulo, že CBPS, s.r.o., dílo od stěžovatele jako svého subdodavatele převzala, ale fakturované částky neuhradila. Následně předmětné ocelové a zámečnické konstrukce byly předány ze strany CBPS, s.r.o., objednateli díla, kterým byl UMDASCH Shop – Concept, spol. s.r.o., přičemž z místního šetření vyplynulo, že tyto konstrukce uvedený konečný objednatel díla užíval ke své ekonomické činnosti.

Stěžovatel ale poté odstoupil od smlouvy o dílo a následně vyhotovil dobropisy, které CBPS, s.r.o., akceptovala. Správce daně měl pochybnosti, zda stěžovatel postupoval správně dle § 42 zákona o dani z přidané hodnoty, dle něhož plátce opraví základ daně a výši daně při zrušení nebo vrácení celého nebo části zdanitelného plnění. Krajský soud se ztotožnil se správcem daně, že nebyly naplněny podmínky pro možnost opravit základ daně ve smyslu § 42 odst. 1 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty, jelikož poskytnutá služba byla přijata, je využívána a nelze ji vrátit.

Ze strany daňového subjektu byly v rámci vypracované kasační stížnosti mj. použity argumenty ve vztahu k vlastnictví, kdy daňový subjekt poukazoval, že v rámci smluvního ujednání přecházelo vlastnictví k dílu až úplným zaplacením ceny. Díky tomu tak dílo nemohlo být předáno na základě předávacích protokolů a byly tak podle něj splněny podmínky pro uplatnění ustanovení § 42 odst. 1 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty.

Nejvyšší správní soud v daném případě shrnul, že pro posouzení uskutečnění zdanitelného plnění bylo na základě výše uvedené argumentace podstatné převzetí a předání díla či jeho dílčí části. Otázka přechodu vlastnického práva, na kterou poukazoval daňový subjekt, tak v daném ohledu relevanci neměla.

Nejvyšší správní soud se také ztotožnil s názorem krajského soudu, že poskytnuté zdanitelné plnění ve formě ocelových a zámečnických konstrukcí bylo zabudováno do stavby náležející UMDASCH Shop – Concept, spol. s r.o., který tuto stavbu využíval ke své ekonomické činnosti.

Z důvodu, že předmětné konstrukce byly zabudovány do stavby, která není ve vlastnictví stěžovatele a jejíž součástí se staly, nebylo možné je vrátit, tj. nebylo namístě aplikovat ustanovení § 42 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty.