Uzemní pracoviště finančních úřadů

Tento problém byl předložen k projednání na koordinačním výboru iniciovaným Komorou daňových poradců a následně uzavřen se souhlasným stanoviskem ze strany Generálního finančního ředitelství. Tento koordinační výbor byl vydán dne 4. 2. 2013 pod označením „394/20.02.13 Problematika samostatnosti územních pracovišť finančních úřadů“.

Jak jsme Vás již dříve informovali, po nabytí účinnosti zákona o FS vzniklo na území České republiky 14 finančních úřadů, které korespondují s uspořádáním státní správy do jednotlivých krajů. Zároveň tak došlo k zániku předešlého uspořádání finančních úřadů, avšak jednotlivá pracoviště nebyla přímo zrušena, ale pouze se proměnila na územní pracoviště příslušných finančních úřadů. Při tomto tzv. přerodu nebylo dostatečně objasněno ze strany státní správy, jakou vnitřní a organizační povahu mají územní pracoviště z pohledu jednotlivých orgánů finanční správy a mohlo tak docházet k pochybnostem na straně daňových subjektů při jednání před příslušným správcem daně. Z tohoto důvodu byl předložen příspěvek v rámci koordinačního výboru.

V rámci příspěvku bylo k podstatě územních pracovišť uvedeno:

• jednání územního pracoviště je vždy jednáním příslušného správního úřadu, tedy v tomto případě orgánu finanční správy, jehož je územní pracoviště součástí, územní pracoviště tedy nejedná samostatně, ale je pouze entitou, skrze niž jedná přímo správní úřad,
• územní pracoviště nemá (a ze své podstaty ani nemůže mít) vymezenu věcnou a územní působnost, tedy žádná osoba (daňový subjekt) nemůže být k územnímu pracovišti “příslušná”. Vazba daňového subjektu na územní pracoviště je docílena pouze prostřednictvím zvláštní úpravy nahlížení do spisu v § 13.

V této oblasti byla docílena jednoznačná shoda, že územní pracoviště nemají vlastní právní subjektivitu, tu mají pouze nové finanční úřady. Avšak problém nastal v momentu, kdy jednotlivá územní pracoviště mají vlastní podatelny a vlastní datové schránky. Proto by například mohlo docházet k neuplatnění plné moci u správce daně, pokud by nebyla podána u místně příslušného správce daně.

Jako jediný správný výklad bylo uznáno, že po novele zákona o FS je místně příslušný Finanční úřad jako celek a není tedy rozhodující, ve které z podatelen daňový subjekt uloží resp. do které z datových schránek zašle plnou moc (či jinou písemnost).

Příklad:

• Daňový subjekt ze Znojma uloží plnou moc (daňové přizná či obecnou písemnost) v podatelně Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj – územní pracoviště Brno III. Plná moc (daňové přiznání či obecná písemnost) je v tento moment uložena u místně příslušného správce daně.
• Daňový subjekt ze Znojma uloží plnou moc v podatelně Finančního úřadu pro Královehradecký kraj – územní pracoviště Hradec Králové. Plná moc není v tento moment uložena u místně příslušného správce daně, ale až v okamžiku kdy je doručena Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj.

Není tedy důležité kterou podatelnu (územní pracoviště) v rámci příslušného Finančního úřadu daňový subjekt zvolí pro jednotlivá podání, jelikož jsou si tyto podatelny naprosto rovny. Stejně tak bude postupováno v případě podání za pomocí datových schránek.

Generální finanční ředitelství souhlasilo se závěry koordinačního výboru a bylo dále konstatováno, že vazba daňového subjektu na určité uzemní pracoviště je dáno pouze umístěním spisu na jednotlivých územních pracovištích dle pokynu č. GFŘ D-12. Dále bylo uvedeno, že z právního hlediska by postačovalo, aby každý finanční úřad měl jednu podatelnu. Avšak z důvodů klientského přístupu k daňovým subjektům byly zřízeny podatelny na všech územních pracovištích.